Příběhy dárců

Jerry Bigelow

Jerrymu je 38 let. Je to svobodný otec čtyř dětí, který chodí pravidelně darovat krevní plazmu. „Daruji krevní plazmu, protože mi to dává pocit, že pomáhám těm, kteří krevní plazmu potřebují“, říká. „I když moje dárcovství je podle mě zanedbatelné, je dobré vědět, že může pomoci zachránit život někoho jiného.“ Jerry má osobní zkušenost s životodárnou léčbou plazmatickými bílkovinami. V roce 1992 se Jerry při hurikánu Andrew schoval v garáži své rodiny, když se vedle něj převrhla plynová bomba, polila jej a došlo ke vzplanutí. Utrpěl popáleniny druhého stupně a během týdny trvajícího pobytu v popáleninovém centru v Miami dostával plazmatické produkty. Pak v roce 2002 byly Jerryho čtyři malé děti zraněny při autonehodě a utrpěly vážné popáleniny. Jeden ze synů utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně na 39 % těla. Další byl zraněn a utrpěl popáleniny druhého stupně na 11 % těla. Třetí syn utrpěl popáleniny třetího stupně na 50 % těla. Jerryho nejmladší syn byl zraněn nejvážněji, utrpěl popáleniny třetího stupně na 69 % těla. Děti byly léčeny na Shrinerově popáleninovém oddělení v Galvestonu v Texasu, kde během hospitalizace a rehabilitace dostávaly léčbu plazmatickými bílkovinami. Délka hospitalizace dětí trvala od jednoho do šesti měsíců. Dětem se v současné době daří dobře a jsou velmi aktivní. Z Jerryho se stal oddaný dárce krevní plazmy. Zatímco Jerry daruje životodárnou krevní plazmu, všechny jeho čtyři děti chodí do herny v Bio Med Lab v Austinu. Rády si vybarvují a hrají si v herně s ostatními dětmi. Našly si tu mnoho kamarádů. Pracovníci střediska jsou opravdu rádi, že k nim Jerry chodí darovat krevní plazmu, a cení si toho, že měli možnost dozvědět se přímo od zdroje  o tom, jak jejich práce pomáhá zachraňovat životy.

Melissa Saltzman

Narodila se s bilaterálním retinoblastomem, vzácným maligním nádorem sítnice, který ji od narození připravil o zrak. Nic ovšem tuto energickou ženu neodradilo od toho, aby věřila ve svou schopnost splnit si své životní cíle. Narodila se v Milfordu v Nebrasce a ve svých 30 letech dokázala víc, než někteří lidé za celý svůj život. Zaníceně vypráví o tom, že její skutečnou životní vášní je milovat a sloužit ostatním lidem ve své komunitě. O dárcovství krevní plazmy se dozvěděla od svého známého, a když šla poprvé do odběrového střediska, nevěděla, co má čekat. Během jednoho týdne ale s dárcovstvím začala. Dodává, jak skvělé je darovat v tomto zařízení: zaměstnanci jí každý krok vysvětlí, aby přesně věděla, co ji čeká. Její dobrodružná povaha se projevuje, když popisuje, jak slézala skály na Lookout Mountain v Chattanooga v Tennessee, jak letěla v tandemu na rogale, jezdila na laně ve Světě zábavy (Worlds of Fun) a jak byla prozkoumávat jeskyně (známé jako „speleologie“) v Georgii. Když tenhle příběh vypráví, trochu se usměje při tom, když popisuje, jak se stala vedoucí skupiny, protože měla pocit, že dokáže nalézt cestu s menšími obtížemi než vidoucí speleologové. Uzavírá s tím, že stále ještě chce vyzkoušet bungee jumping a skydiving. Kromě její vášně milovat a sloužit ostatním v komunitě Melissa také ráda zpívá jižanské country a gospel. Sama se naučila hrát na klávesy, když jí bylo 16, a na baskytaru, když jí bylo 27 let. Ráda peče a miluje sporty, nejvíc basketbal.

Raymond Guillory and Gordon Buffington

Když Raymond Guillory a Gordon Buffington začali v roce 1967 poprvé s dárcovstvím krevní plazmy, vůbec netušili, že zde vznikne vztah na celý život, že získají novou rodinu a přátele z komunity dárců. Těšili se, že budou moci přispět k obecnému blahu, a vydali se spolu na cestu, na které pomáhají rodinám. Mají za sebou 40 let oddaného a zasvěceného dárcovství.

Guillory je stavební elektrikář ze Sulphuru v Louisianě. Daroval krev a byly mu v plazmě zjištěny protilátky anti-D. Na odběrovém místě se dozvěděl, že protilátky nalezené v jeho krevní plazmě jsou potřebné pro přípravu vakcíny, která by pomohla zachraňovat životy novorozenců. Chtěl pomáhat, ale nebyl si jistý, zda se má zavázat k tomu, že bude darovat krevní plazmu dvakrát týdně a že bude a dostávat červené krvinky od někoho jiného, aby posílil své protilátky. Jeho lékař mu potvrdil, že postup je bezpečný a že darování krevní plazmy je dobrá věc. Guillory daroval svou první jednotku krevní plazmy v lednu 1968. Dvakrát týdně jezdil po práci 80 mil (asi 130 km) tam a zpět, aby mohl darovat krevní plazmu. Ve věku 74 let - po 50 letech dárcovství – je stále stejně odevzdán a odhodlán a jeho žena Gussie také daruje. Když jsme se ho zeptali, proč se rozhodl stát se dárcem, Guillory odpověděl: „pro lepší lidstvo“. Řekl, že získal něco, v co nikdy nedoufal - přátelství na celý život se zaměstnanci a dárci, především s Gordonem Buffingtonem.

Gordon neměl potřebné protilátky proti imunoglobulinu Rh, ale byl dobrým kandidátem, aby je získal. Buffington daroval svou první jednotku krevní plazmy v lednu 1968 po té, co byl několikrát imunizován a vyvinuly se u něj protilátky anti-D. Jeho kuře Cajun Gumbo, o které se dělí se zaměstnanci odběrového centra, je proslulé. Na otázku, jak dárcovství krevní plazmy ovlivnilo jeho život, Buffington říká, že jeho život byl obohacen o přátelství s lidmi okolo. Pokračuje a říká, že pracovníci tam jsou jako jeho vnoučata.. Na závěr dodává, že i noví dárci si na to zvyknou a rychle zapadnou. A proč Buffington stále pokračuje v dárcovství? „Protože je to potřeba“, tvrdí zatvrzele. Také cítí, že dárcovství je dobré pro něj samotného, protože mu pomáhá udržovat se mladým a v dobré fyzické kondici. Říká, že docházet do centra je jako setkávat se s rodinou a být v jejím kruhu několikrát týdně.

Raymond a Gordon se tiše a anonymně dotkli životů tisíců rodin po celém světě. Jsou odhodláni pomáhat lidem, jsou přesvědčeni, že je to příležitost a odpovědnost. Na jejich ochotu a štědrost se nevztahují žádná časová omezení. A stále se sem vracejí a udržují vztahy, které se vyvíjely po desetiletí. Je to jedinečné spojenectví, kvůli kterému se sem oni sami i ostatní dárci budou vracet i během následujících let.

Ralf Reidel

Ralf Riedel daroval krevní plazmu 430 krát. Po útěku z východního Německa v roce 1989 se usadil v Rakousku, kde žije dodnes. Pracuje jako programátor 3-D laserové řezací linky, určené k výrobě prototypů pro automobilový průmysl. S darování plazmy začal v 90. letech. Když jsme se ho zeptali, proč se rozhodl stát se dárcem, Reidel odpověděl: „Vždy jsem měl sociální cítění. Sám se sice nevnímám jako někdo, kdo potřebuje pomáhat ostatním za každou cenu, ale obvykle dávám víc, než kolik žádám zpět. Když jsem objevil možnost darování krevní plazmy, zdálo se mi, že je to skvělý způsob, jak pomáhat ostatním bez nějakého skutečného nepohodlí.“ Dva další faktory, které ho podpořily v jeho odhodlání stát se dárcem. Jako horolezec a bývalý cyklista ztratil několik dobrých přátel při nehodách. A i když jim nedokázal pomoci, myšlenka, že dárcovstvím by mohl přispět k záchraně životů, byla pro něj velkou výzvou. Navíc ho narození jeho dcery Romany v roce 1997 inspirovalo k tomu, aby se podílel na něčem větším - a aby v případě, že by jeho dcera potřebovala transfuzi nebo jinou náhradu, aby měla možnost ji dostat. Více než 20 let Ralf Reidel věnoval několik hodin každému darování a přispěl ke zlepšení a záchraně mnoha životů. Svým skromným způsobem se zapojil do něčeho většího a vzal na sebe odpovědnost za pomoc ostatním lidem, aniž by za to cokoliv dostával na oplátku.